LA-VÍNA

Naše putování po sklepech začalo již v pátek v Čejkovicích ve vinařství Sýkora, kde jsme se celá partička 13 lidí sešla a okoštovala něco z umění vinařského. Obsluha sklepa, paní provozní, byla příjemná a ochotná a vynahradila nám to, co nám ne v úplně zajímavých a předvedených vínech chybělo. Nejzajímavější z celého večera ale byla cesta zpět do Bílovic, kde jsme byli mezi sklepy ubytováni. Taxikář byl prima, moc se s námi nepáral a odvezl nás na 2x. Cestou zpět jsem si uvědomil, jak je fajn mít kamarády, s kterými se můžete mačkat a užívat si tak tu neuvěřitelnou srandu. Po příjezdu na chatu jsme pokračovali do doby, než padli za vlast nejdříve nakoupené vzorky, a pak někteří z nás.

Probudili jsme se do krásného slunného velkobílovického rána, ptáci řvali a čerstvý vzduch byl provoněn ranní rosou a zoranou půdou. Náš soused pan Spěvák nás pozdravil a s úsměvem nám nabídl pohárek něčeho dobrého. Něco jsme tedy posnídali a vyrazili z centra sklepů do centra města pro rezervované vstupenky na akci Putování ze sklepa do sklepa. Díky organizátorům za perfektně odvedenou práci, vyzvedli jsme si bez fronty zarezervované vstupenky, pověsili jsme si oranžové nosiče údajně na skleničku okolo krku a s pocitem skryté propagace ČSSD jsme vyrazili do prvního vinařství k panu Skoupilovi, kde nás loni uchvátil kabinetní Rulanda šedá a Veltlínské zelené. Loni obě krásně suchá, ovocná a dlouhá vína. Ale kdeže ty loňské sněhy jsou. Někdo chválil, jiný hartusil. Nevím, zda je trend dělat vína sladší až sladká, či je to cenově výhodné, ale já jsem byl zklamán. Nemůžu říci, že by vína pana Skoupila postrádala něco z typického charakteru vín, ale ten cukr byl všude, snad i za ušima. To jsem ale ještě nevěděl, že tato první ochutnávka předznamená charakter většiny námi ochutnaných vín u většiny vinařů. Byl to tedy tak dobrý rok nebo se snad mělo dřív sklízet nebo nechat více prokvasit a pak bědovat kolik to víno má letos alkoholu? Naše další cesta směřovala jihovýchodně k Teturům. Obvykle začínám a dělám si obrázek u rýňáku, tady u Tomáše Tetura mě ale dostala Müllerka, krásně voňavá loukou a citrusy. A suchá! Také vlašák, i když se zbytkovým cukrem 8 g byl výborný. Z červených vín mně zachutnala Frankovka a Portugal, kterého asi už někdo ocenil přede mnou, protože měl zlatou medaili ze Salonu vín. Návštěva naproti u Vladimíra Tetura byla plná překvapení. Jednak velkoryse pojatým prostorem, který měl premiéru v loňském roce a jednak spoustou obslužných stolů, ale hlavně s hromadou usměvavých a krásných moravských děvčat, nalévajících krásná vína. Hučelo to tu jak v úlu, všude plno lidí a nad tím vším mumrajem světe div se, véééliká plazma a na ní hudba z Mtv, či z nějaké jiné planety. To mi tedy hlava nebrala, ale když jsem se prokousal k červenému, tak jsem na vše zapomněl. Myslím, že tady se tedy cukry povedly, pochutnal jsem si zde na André, Morávii a Dorfíkovi v barriku. Zweigelu byla plná pusa, byl krásně harmonický a jemný s chutí po višních, ostružinách a čokoládě s jemným tříslem na konci. Paráda, a pro mě, jak jsem později zjistil Zweigeltrebe dne. Klobouk dolů, moderní vinařství, kde se jede ve velkém metodou řízeného kvašení, ale tak krásně bohatá, plná a vyvážená červená vína jsem dlouho v jednom vinařství nechutnal! Netvrdím, že všichni, kdo tímto způsobem vína vyrábějí, dělají vína špatná, ale ruku na jazyk, většinou jsou to vína odrůdově nevýrazná a slabá.

Po nabažení všech vjemů jsme se odebrali na blízkou zastávku autobusu, kde po chvilce čekání přijel bus řízený paní řidičkou. Nacpalo se nás do už tak plného autobusu celkem ještě dost a po pěti minutách couvání a otáčení se do protisměru uprostřed benzínové pumpy, jsme vyjeli vstříc dalším zážitkům. Tím tedy nebyla další plná zastávka lidí na náměstí, odkud jsme svou pouť ráno započali, ale jízda zpět k Teturům a ne mezi sklepy na Belegrady. No byla to prča náramná, paní řidička mě ujistila, že už opravdu nezapomene zahnout. Znovu jsme si zaskotačili na benzínce, pár lidí, které jsme před 10 minutami na zastávce zanechali osudu a kteří se před tím nevešli se přece jen vešli a hurá na sever mezi sklepy. Hned od zastávky mě to táhlo k panu Damborskému, který si mě loni získal nejenom jako velice milý člověk, ale i jako vinař, kterému se jeho poctivost navrací v jeho vínech. A on ta vína, jako jeden z mála vinařů při takovéto akci natahuje ze sudů a nalévá z koštýřa do nastavených sklenek a do nekonečna odpovídá s milým úsměvem na ty samé otázky stále dokola. Lidé se s ním rádi fotí a asi má takové zvláštní a milé fluidum, že za naší přítomnosti se s ním fotila děvčata nejenom z Česka, ale i ze země vycházejícího slunce. Tak ho tam mají rádi! Mě tady stejně jako loni sedla opět Rulanda šedá a letos se k ní přidal Sauvignon a Tramín. Nejvíce se mi ale líbila výborná Rulanda modrá, která mě dostala svou chutí po tmavém ovoci, ostružinách a malinách. Toto Rulandské, sametově hebké a s jemnou tříslovinkou, středně dlouhé v dochuti, bylo pro mě také Rulandou dne. Spokojen jsem se přesunul níže k panu Kachyňovi a těšil se na suchou Pálavu stejně jako loni. Dobrý byl ale Veltlín a Neuburg, ale nakonec mě zde dostalo Chardonnay, polosuché víno nádherně jemně zlatavé barvy. Po prvním přivonění jsem nejdříve nevěděl co si mám myslet. Víno se z až animálních tónů po chvíli otevřelo a nabídlo mi omračující vůni jasmínu a tropického ovoce, kterému vévodilo litchi. Zprvu velice zvláštní a po chvíli velice dobré, vyvážené s příjemnou kyselinkou. U pana Kachyni došlo ale ještě k jednomu překvapení. A tím byl Sevar. Víno tmavočervené barvy, ve vůni po lesních plodech a květin, v chuti plné rybízu, borůvek a malin. Excelentní! Je ale čas odejít a tak šlapeme zpět do kopce, hned k panu Strouhalovi a pak k panu Semovi. Musím ale říct, že vše zde bylo v celku takové normální. To ale asi muselo být po těch předchozích vínech u pánů Kachyni a Damborského, jak si tak zpětně uvědomuji. Laťka byla prostě nastavena poměrně vysoko. Zde jsem také zjistil, že se nějak naše skupina začíná rozpadat, vzal jsem to tedy k Františku Zapletalovi, vyhnul jsem se masovce u Stani Mádla a přes pana Rusnoka, kde mě potěšil Neronet, jsem si to zamířil ke krásným Vinným sklepům pana Zapletala. Zde byla dlouhá fronta, která se táhla jako had celým labyrintem opravdu pěkných sklepů. Zaujal mě vlašák a Sauvignon, ale radši jsem ze sklepa utekl před ječící ženou, která řvala jako učitelka na své známé o pár metrů před sebou. Přes pana Polacha, kde mě stejně jako loni zachutnal Sauvignon a Rulanda šedá, jsem to vzal k Bílkům. Osobně se mi toto vinařství líbí a té mladé vinařské drobotině fandím. Pochutnal jsem si na Dorfeldru, krásně tmavém víně, plném ovocných tónů tmavého ovoce a jemně i ořechů. Bílá vína mi přišla bohužel opět celkem sladká. Od Bílků přes pány Igora Vyhňáka a Petra Vaňka ke Spěvákům. Zde bylo stejně jako loni plno a dobrá nálada. Celá rodinka byla zapojená do procesu a opět dobrá vína začínající suchým Veltlínkem, plným lipového květu a ovoce a hlavně jak již dávno víme, u většiny Spěvákovic vín, vše doprovázené šťavnatou a svěží kyselinkou, která dává jejich vínům velice osobitý charakter. Vínka jsou to přímá a charakterově typicky odrůdová. Potěšen tropicky ovocnou Chardonnay jsem přes angreštovo-rybízovo-bezový Sauvignon přešel na moji oblíbenou odrůdu Veritas, kterou zde Spěvákovic bratři dovedli téměř k dokonalosti. Nejdříve rozeznáte jemnou vůni muškátku s lipovým květem a na jazyku se vám rozpustí nebe z medu a citrusových plodů. Spolu se Spěvákovic delší a šťavnatou kyselinkou mi najednou chuť trochu sladšího vínka nevadí, spíš naopak. Dokonalé víno na letní terásku k posezení s přáteli. Srdečně se rozloučíme s bratry Spěváky a z kopce dolů rovnou k Osičkům. Zde se občerstvujeme, někteří skvělou grilovanou klobáskou, jiní grilovanými jatýrky s tomatovým dipem. Doprovodem a skvělou volbou byl tmavě granátový Cabernet Moravia, plný černého rybízu, sametově jemný, prostě potěšení. Od Osičků si to valíme k panu Hrabalovi, po loňské návštěvě se těšíme na Muškátek, Chardonnay bez i v barrique, Sauvignon a červená vína. Chardonnay barrique bych asi tak ohodnotil nejvýše a další vína, opět s vyšším cukrem, méně. Zaujala mě vyšší řada Coteaux Peluic, ale odradila cena. Tady si asi zítra nenakoupím. Času je již málo a tak mažeme k Mádlovi Františkovi. Všichni si cestou vzpomínáme na skvělé loňské Neuburské, Veltlínek, Frankovku a jiné. I zde, jako jindy, plno lidí a hromada dobrých vín. Pro mě mimo jiné výborné Naturvin, víno v bio kvalitě, které mě zaujalo plnou chutí podobné Hibernalu. Výborná stejně jako loni byla Frankovka bez označení barrique, z které stejně ale byla vanilka jemně cítit. Dále mě potěšil skvělý Portugal, v barvě více rubínově tmavší než normálně, doprovázen květinovou a švestkovo-kořenitou vůní, v chuti kulatý, plný tmavého peckovitého ovoce a tmavé čokolády. A protože se blížila sedmá hodina, odešli jsme zpět na náměstí, kde jsme dopoledne začínali. Hodili jsme své registračky do sudu a zašli se podívat do stanu, kde hrála s nadšením a chutí cimbálová muzika. Lidé se usmívali, někteří mladí i starší tančili a všichni se náramně bavili. Neviděl jsem zde člověka, s kterým by to po tom celodenním putování nešilo. Byla zde pod párty stanem a vůbec v celých Bílovicích dobrá nálada. Víno je totiž tak ušlechtilý nápoj, že má tu moc lidi spojovat. Věřím tomu, že na rozdíl od jiných alkoholických nápojů skutečně funguje. Já jsem například zjistil, že mám po tom krásném víkendu o pár krásných přátel víc. A hromadu pěkných zážitků navrch, ať už vinných, nebo nevinných. Rozloučili jsme se s cimbálkou, a došli zpět mezi sklepy, kde jsme ve sklepě s bratry Spěvákovými poprvé zakončili krásný den. Po druhé to bylo na chatě, kde jsme měli spát. Nejdříve jsme si ale zapálili v krbu a bavili se. Myslím, že jsme tím smíchem museli omládnout o pěknou řádku let.

A jak bych zhodnotil letošní ročník Putování ze sklepa do sklepa? Krásná akce, kde velký dík patří organizátorům a hlavně všem velkobílovickým vinařům. Bez jejich umu a tvrdé práce by nám bylo asi smutno. Co se týče kvality nabízených vín, nenarazili jsme na žádný propadák. Obecně bych řekl, že kvalita ročníku 2009 byla dobrá, výnos většinou slabší ruku v ruce s vyšší cukernatostí hroznů. To vše se zřejmě odrazí v cenách nabízených vín ročníku 2009. Na druhou stranu mě příjemně překvapila zvyšující se úroveň červených vín. Zažili jsme všichni v Bílovicích mnoho zábavy a odvážíme si spousty krásných zážitků, na které budeme určitě pěkných pár dní vzpomínat. Pro mě v neposlední řadě znamená akce Putování mezi sklepy mnoho nabytých zkušeností, kontaktů a několik nových přátel. Jedním z nich je majitel cestovky „České výlety“ Honza Mazánek, který se zaměřuje na nabídku ubytování a veškeré kulturní a jiné akce v České republice. Dnes, při psaní tohoto článku již mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že nabídka chalup, chat či jiných druhů ubytování je víc než solidní, stejně tak jako profesionalita zaměstnanců cestovní kanceláře „České výlety“. Přesvědčte se prosím sami na www.ceskevylety.cz

Za společnost "La vína" se s vámi loučí Petr Lácha. Věřím, že si sami najdete cestu za krásami naší malé velké země. O kvalitách a umu našich vinařů se ale nezapomeňte přesvědčit také, protože byla by škoda nesáhnout po tom co naše krásná vlast a její šikovní lidé nabízí. A jestliže nemáte čas, nebo prostě si z nějakého důvodu nemůžete dojet ochutnat a vybrat sami, věřte mi prosím, že to důkladně děláme za Vás. Není nad to, když je někomu práce koníčkem. Naše práce nám chutná, ale o tom už více na našem e-shopu.