LA-VÍNA

Moravská Nová Ves. Slýchám o ní už dlouho. Od svého kamaráda Petra – vášnivého milovníka vína a vina moravského obzvláště a vína z rodinných moravských vinařství především. A také majitele vinotéky U Lachtana – specializující se - hádejte na jaká vína …
A také od něj slýchám s úctou a obdivem vyslovovat jména Glos, Miklica, Rajský. Jména vinařů z Moravské Nové Vsi, členů vinařského sdružení Collegium Vinitorum. Svá vína pod touto společnou značkou nejen prodávají a propagují, ale vytvořili si i společná pravidla, jak je pěstovat a vyrábět, tak aby všechna jejich vína byla hodna tohoto honosně znějícího označení. Ale vinaři sdružení v Collegiu Vinitoru se nestarají jen o vlastní vína. Třeba pan Glos pečuje i o to, aby nabídka vinných odrůd, pěstovaných na Moravě byla ještě pestřejší a aby Morava měla své vlastní, tedy zde na Moravě vyšlechtěné odrůdy.

Zajímají mě zvláštní a veskrze originální záležitosti a na webu La-vina.cz se snažím takovýmto libůstkám dát prostor. Také proto jsem se velice rád zúčastnil ochutnávky dvou vinařů ze sdružení Autentisté, konkrétně Bogdana Trojaka a Oty Ševčíka. Je asi zbytečné psát o sedmero Autentistech to, co se můžete sami dočíst na jejich webu a protože vše co se zde můžete dočíst je jejich pravdou, se kterou nemám problém souhlasit, nezbývá mi než těmto vinařům popřát hodně štěstí a dalšího elánu do jejich nelehké práce. Ale popravdě řečeno hned po přečtení jinak hezky poeticky napsaného článku „Být s vínem za jedno“ jsem se „zhrozil“, jakže jsem to doteď žil a jak je možné, že mi chutnala i vína jiných vinařů, kteří podle Bogdana Trojaka (a asi i podle jiných)technologií a chemií vína tak přetvářejí, že asi bych nebyl daleko od pravdy, když použiji slovo „vyrábějí“ spíše než vína nepoživatelnou umělou chemii. Jak jsem mohl v takovém bludu žít a co mi ale vlastně nyní jiného už také zbývá pít?

12.2.2011
Sud za sudem - Slaný-Kvíc a další akce po rozkliknutí celého článku

Naše putování po sklepech začalo již v pátek v Čejkovicích ve vinařství Sýkora, kde jsme se celá partička 13 lidí sešla a okoštovala něco z umění vinařského. Obsluha sklepa, paní provozní, byla příjemná a ochotná a vynahradila nám to, co nám ne v úplně zajímavých a předvedených vínech chybělo. Nejzajímavější z celého večera ale byla cesta zpět do Bílovic, kde jsme byli mezi sklepy ubytováni. Taxikář byl prima, moc se s námi nepáral a odvezl nás na 2x. Cestou zpět jsem si uvědomil, jak je fajn mít kamarády, s kterými se můžete mačkat a užívat si tak tu neuvěřitelnou srandu. Po příjezdu na chatu jsme pokračovali do doby, než padli za vlast nejdříve nakoupené vzorky, a pak někteří z nás.